Rodinný Penzion Marie nabízí příjemné ubytování v nově zrekonstruovaném klasickém rodinném domě. Nachází se v klidné části Prahy 4 v Michli, s vynikajícím dopravním spojením na centrum města (15 min. MHD).
Staroměstská radnice v Praze byla založena roku 1338 (jako první v Čechách) na základě privilegia uděleného staroměstským měšťanům králem Janem Lucemburským. Tvoří ji komplex několika domů přiléhajících ke Staroměstskému náměstí postupně připojovaných do jednoho celku pro potřeby správy Starého Města pražského.
Historicky prvním domem je nárožní raně gotický dům z konce 13. století, který měšťané získali z majetku bohatého kupce Wolfina od Kamene. Dominantou Wolflinova domu je mohutná hranolovitá věž, zvýšená v roce 1364. V této věži vybudovala roku 1381 stavební huť Petra Parléře gotickou radniční kapli. Na počátku 15. století stejná huť připojila k jižní stěně věže stavbu Staroměstského orloje.
Po roce 1360 byl na západní straně prvního domu přistavěn druhý dům, ve kterém byla zřízena radní síň. Tato síň s dřevěným gotickým stropem dodnes slouží jako oblíbené místo svatebních obřadů. V roce 1458 se jižní křídlo rozrostlo o další dům, dům Mikšův vystavěný na románských základech, který radnici odkázala vdova po kožešníku Mikšovi Kačka.
V letech 1805–1807 byly na vrchol věže umístěny nové hodiny a přistavěn ochoz.
Další dům na jižní straně, „U Kohouta“, byl zakoupen obcí a k radnici připojen v roce 1835. V tomto období bylo k radnici připojeno i východní křídlo sloužící radnici postupně již od 14. století. Domy východního křídla však byly záhy zbourány a na jejich místě v letech 1838–1848 vystavěli vídeňští architekti Petr Nobile a Pavel Sprenger neogotické křídlo. Roku 1880 byl architektem Baumem novorenesančně přestavěn Mikšův dům.
Za Pražského povstání na konci 2. světové války v květnu 1945 sloužila Staroměstská radnice jako jedno z ústředí protifašistického odboje. V jejím bezprostředním okolí probíhaly boje mezi povstalci a německou armádou, což vedlo k velkým škodám. Požár zničil její novogotické křídlo natolik, že zůstaly stát jen obvodové zdi. Těžké škody utrpěla při požáru také věž a Staroměstský orloj.
V roce 1947 se uskutečnila architektonická soutěž, která měla rozhodnout co s obvodovými zdmi novogotického křídla udělat. Nakonec bylo rozhodnuto zdi strhnout a ponechat jen jedno krajní pole, které bylo nezbytné pro statické zajištění radniční věže.
V průběhu 20. století bylo vypsáno několik architektonických soutěží na přestavbu a dostavbu Staroměstské radnice. První soutěž byla vypsána ve dvou kolech již v letech 1899–1900. V zadání bylo, že tehdejší neogotické křídlo zůstane zachováno, ale jeho průčelí se může změnit. Soutěž skončila bez vítěze podobně jako další obdobná soutěž z roku 1905. Vítěze měla až soutěž z roku 1908, ovšem vítězný návrh nebyl nikdy realizován. S většími či menšími časovými odstupy pak následovaly další soutěže, které si zejména od válečného požáru kladou za cíl zaplnit prostor po zbouraném novogotickém křídle radnice. Všechny však buďto skončily bez vítězů nebo vítězné návrhy nebyly realizovány.